Exkurze do Osvětimi, historie ožívá před očima a mrazí z ní

22.06.2026

Dvě tuny lidských vlasů, které dozorci násilně ostříhali obětem předtím, než je poslali na smrt. Cihlové bloky 10 a 11, mezi nimiž stojí chladná Stěna smrti, a temné, stísněné kobky v jejich sklepení. Dózy plné modravých kuliček o velikosti hrášku – smrtícího plynu Cyklon B. Tři spalovací pece v krematoriu I, kde bylo možné za jediný den spálit až 340 těl... To nejsou jen suchá čísla z učebnic dějepisu. To je krutá realita, se kterou se tváří v tvář setkali studenti naší školy. Dvě výpravy našich žáků se v uplynulých dnech zúčastnily exkurze do Polska, aby navštívily bývalý nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim-Březinka (Auschwitz-Birkenau). Už při příchodu do tábora Auschwitz I nás přivítal nechvalně známý nápis nad bránou: „Arbeit macht frei“ (Práce osvobozuje). Právě touto branou procházely statisíce vězňů, jejichž osudy byly v mžiku zpečetěny. Areál nám ukázala odborná průvodkyně, jejichž výklad nám pomohl utvořit si představu o chodu tábora, o nelidských podmínkách, ve kterých zde vězni museli žít, a o naprosté neúctě k lidskému životu. V expozicích jsme míjeli tisíce dobových fotografií – mezi nimi i tvář Marie Benešové, která byla do Osvětimi deportována v září 1942 a za pouhý měsíc zde zahynula. Takových příběhů jsou miliony. V Březince (Birkenau) se nám pak naskytl pohled na nekonečné pláně obehnané ostnatým drátem, strážní věže a dřevěné baráky s palandami, kde se v nepředstavitelném chladu a špíně tísnily tisíce nevinných lidí: Židé, političtí vězni, Romové, homosexuálové i odpůrci režimu. Stanuli jsme také u železniční rampy, kde probíhaly masové selekce. Tato exkurze nebyla běžným turistickým zážitkem. Byla to emocionálně nesmírně silná a hluboká zkušenost, která v každém z nás zanechá stopu po zbytek života.